Víťova cesta na motorce do Normandie a zpátky

Milí přátelé, kamarádi, navštívit na motorce Normandii a podívat se na místa, kde proběhla operace Overlord, vylodění spojenců v roce 1944, bylo pro mě dlouhodobým přáním.

Jak je „dobrým zvykem“, a všichni to známe, cestu jsem z mnoha „důležitých“ důvodů neustále odkládal, ale vloni jsem se konečně přestalsám sobě vymlouvat na čas, rodinu, práci, peníze, motorku, kondici, věk, počasí, jazyky a rosný bod a naplánoval si cestu.

Začal jsem tím nejdůležitějším, určením pevného termínu odjezdu a návratu: 11.– 24. 5. 2024.

Potom jsem kouknul do mapy a plánoval. Primárně jsem se zaměřil na důležité bitvy evropských dějin a také na významné sakrální památky a trochu navíc se mi tam vloudilo také Versailles a LeMans, když už pojedu kolem. No ne? A měl jsem jediné přání, vyhnout se Paříži.

Moje trasa vypadala zhruba takto: německý Sinsheim, potom přes Lucembursko do Belgie navštívit Waterloo a Bruggy. Ve Francii jsem chtěl vidět Kresčak,  Omahu beach, nádherný Le Mont-Saint-Michel, Le Mans, Orleans, Chartres, Versailles, Remeš a Verdun. A zpátky do Zlína. Koukněte sami:

Účast na cestě jsem nabídl dvěma přátelům – Honzovi z Prahy s letitou Hondou Varadero a Josefovi z Tišnova se zánovním chopperem H-D. Pánové byli pro a přidali se ke mně a mému BMW GS 1200/2016.

Balení na cestu proběhlo jako obvykle. Manželka měla starost, aby se jejímu miláčkovi v té daleké nepřátelské cizině něco nestalo, a tak tam nade mnou stála a neustále něco přihazovala, aby mi snad něco nechybělo. Výsledem bylo, že jsem si nabalil 2x více věcí než bylo potřeba, ale zase byl doma klid. Znáte to, doma můžete mít buď pravdu, nebo mít klid. Já preferuji klid :)

Vyrážíme na cestu

V určenou sobotu ráno jsem vyrazil ze Zlína, v Tišnově jsem vyzvedl Pepu a mazali jsme na Rozvadov za Honzou. Ten na nás čekal vedle svého stařičkého Varadera, dopíjel své 12. kafe a významně se koukal na hodinky. Po krátké hádce a přímých volbách jsme vyjeli do Německa.

Hádka je jasná, říkáte si, ale o jakých volbách to tady mele? No, volili jsme ubytovacího referenta a já jsem volby vyhrál. Nebo vlastně prohrál? Těžko říct… Každopádně jsem od pánů dostal jednoduché zadání: „Musíš najít vždycky levné, kvalitní, hezké, čisté a důstojné ubytování s parkováním pro motorky.“

Tak jsem začal tím, že jsem se přejmenoval na ubytovacího náčelníka (co nějaký referent!) a začal jsem vyžadovat oslovení náčelníku. Jako na vojně, pamětníci vědí. No, neprošlo mi to… :)

Zahájil jsem intenzivní spolupráci s Bookingem a to se ujalo dobře. Našel jsem naše první ubytování v příjemném penzionku kousek od Norimberku a pánové ani neremcali, tak to asi vyšlo.

Druhý den naší společné cesty jsme se vydali do německého technického muzea ve městě Sinsheim. Je tady spousta starých aut a motorek, hromada letadel včetně Concordu a taky hodně staré vojenské techniky. Muzeum je fakt obří, strávili jsme tam skoro celý den (v horku, o hladu a žízni, pozn. autora).

Odpoledne jsme vyrazili do dalšího ubytování, tentokrát na německé hranici směrem do Lucemburska. Den jsme završili večeří, pivem a hádkou, kam jedeme zítra. Pepa říkal, že v Lucembursku byl a že tam jsou zajímavé hrady. Tak jsme se k nim vydali.

A měl pravdu, do Lucemburska to  bylo hezké svezení a hrady se nám líbily. Taky jsme si dali první kafe ve francouzském prostředí a zkusili svoji francouzskou jazykovou výbavu (která je takřka nulová).

Jak asi víte, tak Lucembursko není veliké, povedlo se nám docela brzo dorazit do našeho prvního velkého cíle, belgického Waterloo.

Waterloo

Ve Waterloo jsme se v pohodě ubytovali a prošli po městě. Musím vám ještě popsat, jaké jsem zažíval duševní blaho, když jsme se k Waterloo blížili a v dálce vystupovala ta známá mohyla se lvem na vrcholu. Čím jsme byli blíž, tím byla větší (no já vím, že to není žádné velké překvapení :D) a já jsem fotil a fotil. A doma jsem pak mazal a mazal.

Ale věřte mi, byla to krása a splnění mého snu, jsem ve Waterloo, na motorce, s kamarády, v parádním počasí a zítra vyrazím na prohlídky. Wow!!!

Ty prohlídky byly přátelé celkem tři. Začali jsme v muzeu bitvy u Waterloo s panoramatickým výjevem a vysvětlením průběhu bitvy.

Odtud jsme vyrazili na výše zmíněnou mohylu, která má nahoru asi 1000 schodů (kluci teda říkali, že sotva 200, a že já jsem jenom línej, ale mně se zdálo, když jsem se po nich sápal nahoru, že jich bylo určitě přes 1000 :D). Je z ní jednak nádherný výhled do kraje a také parádně vidět, jak bitva probíhala a proč vyhrál Wellington s Blücherem, a ne Napoleon.

A třetí prohlídkou bylo Wellingtonovo muzeum přímo ve Waterloo, kde to na nás fakt dost dýchlo…myslím atmosféru, ne lidi.

Velký historický zážitek ve Waterloo jsme se rozhodli doplnit ještě o něco pěkného zeměpisného a vyrazili jsme do vyhlášeného belgického města Bruggy.

Bruggy

To byla jedním slovem nádhera, přátelé – katedrála, náměstí, architektura, vodní kanály, parky a hlavně mňamkózní pravé belgické vafle. U nich jsem na Bookingu našel ubytování v Ostende, přímo u moře s pláží.

Dojeli jsme tam v dešti, bydleli jsme asi 50 metrů od Severního moře v obřím apartmánovém resortu, kterých tam kolem nás byly desítky. Ostende je totiž nejenom známý belgický přístav, ale také oblíbená prázdninová destinace pro Belgičany, Angličany, Holanďany a jiné any…

Ubytování bylo v pohodě, e-mailem přišel kód ke vstupu do domu i bytu, bylo čisto, povlečeno a teplá voda. Jídlo jsme si koupili v nedalekém Kauflandu a z balkónu koukali na moře. A také plánovali další program, protože jsme ráno konečně vstupovali do Francie a především, do vysněné Normandie. Tentokrát jsme se nehádali, prostě jsem to rozhodl a bylo :)

Francie nás přijala laskavě, krásným počasím a muzeem v městečku Crécy-en-Ponthieu, které každý z vás dobře zná. Nebo ne? Ale ano, to je totiž nám všem známý Kresčak, kde před x lety proběhla významná bitva mezi Francouzi a Angličany, a kde zemřel náš král Jan Lucemburský, otec Karla IV., a který má v Kresčaku pomník.

Kresčak nás zaujal i tím, že jsme odpoledne nenašli jedinou otevřenou kavárnu nebo restauraci mimo turecký kebab. Tak jsme si ho dali :D

Z Kresčaku jsme jeli k pobřeží moře a mířili k přístavu Le Havre, který fotbaloví pamětníci znají díky působení fotbalisty Ladislava Vízka. V současnosti poznáte Le Havre podle velenádherného, úžasného Mostu Normandie (pont de Normandie) nad vyústěním řeky Seiny do Lamanšského průlivu.

Pont de Normandie

Řeknu vám kamarádi, že zjevení se tohoto mostu přede mnou bylo úplně šokující. Z ničeho nic koukám na obrovský most před námi, hlavu mám čím dál víc zakloněnou a on se pořád zvětšuje. Bylo to fakt magnifique, přátelé, jak říkají Francouzi. Tedy oni říkají maňyfik…

Hrnuli jsme se na motorkách do fronty na mostovní mýtné, ale pracovníci obsluhy mostu nás z ní vyšupli a ukázali nám extra pruh pro motorky, který byl bez poplatku!

A pak to začalo. Jel jsem do strmého kopce pont de Normandie, koukal vlevo a vpravo a křičel do helmy štěstím. Taková to byla pro mě krása, vlevo Seina, vpravo moře a dole zakotvená obří výletní loď pro x tisíc lidí, která z výšky tohoto mostu vypadala jako trajekt na Vltavě.

Jen jsme most překonali, kluci zastavili na kafe a já jsem jim oznámil, že na to kašlu a mažu zpátky na most. A moje absolutní štěstí se opakovalo. A hned 2x, tam a zpátky.

Kdyby mi ogaři další mostní přejezdy nezarazili, jezdím tam asi do teď :D

Ale pojďme dál od mostu, protože se blížíme do Normandie, do města Bayeux, čti Bajéz, kde jsme objevili nádhernou katedrálu Panny Marie z Bayeux z roku 1077 a naše první Muzeum Normandie 1944. 

Tady jsme poprvé nahlédli do historie vylodění spojenců a do otevření nové fronty proti nacistům. Silný zážitek, parádně koncipované muzeum. A na parkovišti bylo i dost motorek. A potom se konečně objevil pradůvod mé cesty, legendární pláž Omaha!

Konečně Omaha

Moje touha a potřeba navštívit toto památné místo, kde se psali dějiny II.světové války a našeho osudu, byla naplněna! Ubytovali jsme asi 30 m od pláže, z okna jsme koukali na kanál La Manche a představovali si, jaké to tam bylo v tom červnu 1944.

Když jsem se rozhlížel po těch strmých svazích všude kolem, které byly tehdy obsypány těžkými německými zbraněmi, nějak jsem si vůbec neuměl domyslet, co se tu tehdy asi dělo. I historici říkají, že nejblíže je představě o realitě vylodění v Normandii prvních 10 minut filmu Zachraňte vojína Ryana, tak se na to znovu kouknu.

Dumal jsem přátelé nad tím, jestli tady mám rozepisovat průběh vylodění, ale rozhodl jsem se vás tím nezatěžovat, určitě to znáte a pokud ne, dá se spousta informací najít v knihách a na internetu. Tak spíše jen popis toho, co jsme viděli a dojem z toho.

První ráno na Omaze jsme se rozhodli vrátit do Bayuex, nádherného historického města, prošli jsme si tu krásnou vyhlášenou katedrálu Notre-Dame, udělali mrak fotek a vyjeli do D-Day muzea v Arromanches-Les-Bains. Výslovnost nepíšu, protože ji neznám... :D

Obdivovali jsme spojeneckou strategii vylodění pomocí umělých přístavů, jejichž torza lze v moři a na pláži pořád vidět, osahávat a fotit. Umělé přístavy byly vlastně podmínkou úspěšného vylodění a tady si můžete udělat zcela reálnou představu, jak to fungovalo. Musím tady napsat, že smekám před autorem nápadu - velmi jednoduché a velmi účinné.

Sedli jsme na motorky a vyrazili do muzea Overlord (krycí jméno vylodění spojenců) v Colleville-Sur-Mer a následovala další muzea a památečná místa. Tady musím říct, že se Normandie a speciálně okolí všech pěti vyloďovacích pláží jen hemží památníky a monumenty. Vidět všechny asi nejde, vybrali jsme si ty nejznámější. 

Třeba městečko St. Mére Eglise, kde je na věži kostela zachycený parašutista. Dnes je to samozřejmě figurína, ale v roce 1944 tam visel 2 dny živý americký parašutista John Steel. A přežil..

A je tu také skvěle koncipované muzeum, zaměřené na leteckou stránku operace Overlord, které na nás udělalo veliký dojem věrnou obrazovou a zvukovou prezentací práce parašutistů během invaze. Měli jsme z toho očí navrch hlavy a slzy v očích..

Vyvrcholením našeho válečného putování byl americký vojenský hřbitov s tisíci bílých křížů a velmi pietní atmosférou. Hřbitov se nachází na útesu s výhledem na pláž Omaha a je tu pochováno asi 10 000 amerických vojáků. A můžu vám přiznat, že jsme odsud vycházeli s hodně zarudlýma a zadumanýma očima a spoustou myšlenek v hlavě.

Řeknu vám lidi, jestli můžete, jeďte se do Normandie podívat. Je to fakt zajímavé a má to silný genius loci. Byli jsme tu celkem 2 dny a 2 noci a to jsme zdaleka neviděli všechno…  

 Hlavní cíl cesty, pláž Omaha, máme za sebou, ale naše putování pokračovalo. Další zastávka byla jedno z nejznámějších míst francouzské historie - ostrov Mont Saint Michel. 

Mont Saint Michel

Když jsme se na motorkách blížili k ostrovu Mont Saint Michel, zničehonic se v dálce vynořil v oparu zabalený náznak starého hradu. A jak jsme se blížili, hrad rostl a rostl, stejně jako náš úžas. A když jsme stáli na dohled toho ostrova a všeho, co je na něm, jen jsme čučeli a mlčeli. Přátelé, je to fakt pecka. Připadáte se jako v Pánu prstenů… 

Ostrov jsme samozřejmě prolezli, skvělou zmrzlinu ochutnali a po několika hodinách jsme utíkali před sílícím přílivem k motorkám a na další cestu.

Pokračování ve 2. dílu >>

Napište nám komentář k tomuto rozhovoru,
nebo nám dejte tip na dalšího hosta :)